Jan Kašpárek
/ NAR. 1996/ STUDENT GYMNÁZIA
HONZA NENÍ NOVÝM ŽÁKEM V LITERÁRNÍ ŠKOLE, ALE UŽ OSTŘÍLENÝM, A MÁ ZA SEBOU ONY "ÚMORNÉ" HODINY UČENÍ SE...NYNÍ PRACUJE TÉMĚŘ SÁM A VŽDY PŘEKVAPÍ, NA HODINÁCH JE VNÍMAVÝ, ZAUJATÝ PRO VĚC, MÁ JASNÝ CÍL, STÁT SE SPISOVATELEM S PŘÍVLASTKEM "DOBRÝM".
Je pro mne zajímavé pozorovat svého žáka při výuce...jeho pochopení pro sebekritiku, jeho ojedinělost metafor, zaujetí, soustředěný pracovní postoj k věci...být básníkem.A TEĎ JIŽ VÍM, ŽE JAN kAŠPÁREM JÍM JE.......
Dokáže sugestivně vyprávět básnickým jazykem v nádherných lyrických pasážích z kterých rychlým řezem přejde do tmy a současnosti.Jeho myšlení je vzácné a především neotřelé......
EVA HRUBÁ-LEKTORKA
PAVOUČÍ ŘASY
ŠEŘÍKOVÉ KVĚTY PROTANČILY RÁNEM A LIDÉ SE USMÁLI.
NAŠE OČI SE SETKALY NA PŮL CESTY
A VÍTR KOLEM SHOVÍVAVĚ SPUSTIL NEKLIDNÉ RUCE
A ZAČAL SI BALIT CIGARETU.
SKLOPILA JSI ŘASY-LESKNOU SE,
BABÍ LÉTA ROZJASNĚNÁ ROSOU ZA LESNÍHO JITRA.
NOC BEZ VRÁSEK SE S POVZDECHEM A NĚŽNOU OPILOSTÍ
PONOŘILA DO INKOUSTOVÉ ŘEKY.
DO TICHA MLČENÍ PROMLUVILO-
OPODÁL ZAVRČEL NÁKLAĎÁK PÁR NADÁVEK
A MY PROPLÉTÁME PRSTY, ABY NÁS NESTRHL SEBOU
ZVEDLA JSI OČI A USMÁLA SE.
ŠEŘÍKY SE ROZTANČILY A VÍTR ÚKLONOU PODĚKOVAL.
POD DLAŽBOU PLÁŽ
Z POSLEDNÍCH SIL DÝCHÁM
A ZA ZAPRÁŠENÝMI MRAKY DOUFÁM VIDĚT SLUNCE.
NESLYŠÍM SE,
A ZE SKORO PRÁZDNÝCH OČÍ DÍVKY SEVŘENÉ KASOU FASFOODU
ČTU MLČENÍ.
JEN Z OBRAZOVKY VLNY ANONYMNÍCH SLOV-
-ŠIK ÚSMĚVŮ V POSTROBAREVNÝCH KOSTÝMECH,
KTERÉ MUSÍŠ MÍT I TY, JINAK BUDEŠ OUT.
SE TOČÍ V ŠÍLENÉM TANCI.
ZATÍMCO POD PODRÁŽKOU OBRNĚNÝCH BOT
KRVÁCÍ NADĚJE.
JEŠTĚ JEDNOU ROZERVU ŘETĚZY
A JEN Z DÁLKY HLAS SE MI POSTAVÍ BOK PO BOKU...
" POD DLAŽBOU PLÁŽ"
SE ZDVIŽENOU PĚSTÍ ZAVOLÁM
VYŽEHLÍM SI TĚ
ZRNITÝ FILM VZPOMÍINKY NA JARO
VZPOMÍNKY NA JARO MEZI ZÁBLESKY
SLUNCE ZAHALENÉHO DÝMEM..
TVŮJ SMÍCH TANČÍ SE STÉBLY TRÁVY-
-TU LOUKU POTÁHLI ASFALTEM
ARMÁDY VOSKOVÝCH TVÁŘÍ.
VYŽEHLÍM SI TĚ A ZALOŽÍM DO ALBA
SCHOVANÉHO ZA HRADBOU MÝCH ŽEBER.
A AŽ BUDU PLIVAT VYKOPNUTÉ ZUBY, VZPOMENU SI
A VSTANU.
BEZ NÁZVU
JEN TY A JÁ UPROSTŘED NÁMĚSTÍ
DLÁŽDĚNÉHO STESKEM A ŠKVÍRAMI V ULIČKÁCH
S KŘIVOU PÁTEŘÍ BEZ BARVY
O PLECH TISÍCERÝCH STŘECH ROZEDŘELA SE PRAVDA
V KANÁLECH A VE SLOVECH
VE SVRAŠTĚLÉM POMERANČI
PERLÍKEM JANTAR HLEDÁM
Útěk
Plastem odřená plíseň na zdi v žebrácké ulici,
kde neviděné slunce slzí ve městě světla,
kam auta proudí v krvi
nevědomé rybky za třpytkou na zdobném háčku.
Přeskakuju ji a pláču.
TMA
VYMÁCHÁM UŽVANĚNÉ BOTY V BAHNITÉ KALUŽI,
PODOBNÉ ZRCADLU HLEDÍCÍMU NA PRONIKAVÝ ÚŠKLEBEK LAMPY
AŽ JI ROZTŘÍŠTÍM
TA ROZVLNĚNA ŘVE ŽE SE VAGÓNY BUDOU PTÁT PROČ
SHRBÍM SE A SKRYJI PŘED MĚSÍCEM
V JEHO ODRAZE NA MLADICKÉM ASFALTU
A NA KOLEJÍCH TMA
JEN DÉŠŤ MNE ŽENE DÁL A V DÁLCE JDE ČAS
Zítřek
Dohadují se mraky
zatímco v trávě pod nohama
mi šumí věčnost.....
slunce se ospale koulí
a myšlenky mi splétá do klubíčka huňatá kočka dne
Zítřek-několik kamenů na hrázi rybníka....
a já ztracen v hlubinách
usínám
MLHA
ÚSMĚV ROZERVANÝ DLAŽBOU, CO SE ODCIZILA
A V DUHOVCE SNAD LÉTO
NEŽ V MLZE ,V KTERÉ SE ZAPOMÍNÁ ZAČALO PRŠET.
ULICE HRAJÍ POCHOD NALEŠTĚNÝCH BOT
A ON ,BOS, SEDÍ VE SPIRÁLE TISÍCŮ ÚSMĚŠKŮ ,
ZATÍMCO NĚKDE ZA POSLEDNÍM OBZOREM VYJÍ VLCI
A DOZNÍVÁ ZVON.
VSTAL,CIGÁRO MEZI PŘÍLIŠ ČASTO SPÁLENÝMI RTY ,
A
S OMLUVNÝM ÚSMĚVEM SE ROZPLYNUL V MLZE.
červánky
Kolébavá melodie harmoniky
na zaflusaným plácku u dětského hřiště -----
sníš----------
a psi se rozštěkali
Hodil jsem jim do tlamy klobouk
a absurdní frázi...
Na rtech dvě slzy, ve kterých kvetou červánky.
VANDRÁK
V BAREVNÉ LETNÍ NOCI ,
KTERÁ VYSVITLA ZPOD OBZORU PŘEKOUSANÉHO ZAŤATÝMI ZUBY KOMÍNŮ
A KRÁLIKÁREN VYSTLANÝCH SKELNOU VATOU,ZATAJUJI DECH.
OPILÁ TŘEŠEŇ S ROZERVANOU KŮŽÍ VÍLY V EUFORII DLOUHÝCH VLASŮ
ROZEZNĚLA DLAŽEBNÍ KOSTKY PŘELITÉ ASFALTEM.
NA BŘEHU VZPOMÍNAJÍCÍ ŘEKY POLIBEK---
SMĚJU SE, V OČÍCH PLAMEN CO PRO MNE
CHRÁNIL TISÍC LET ŠÍLENÝ VANDRÁK S ROZBITÝMI RTY.
POD ZASCHLOU KRVÍ ÚSMĚV, CO SE V OHŇOSTROJ ROZPLYNUL..
cukr v prachu
Před vrásčitou tváří nostalgické zdi se prochází sluneční paprsky a ticho-
oltář,který se propadl pod tíhou sebe sama...
myši na něm malují do prachu .Karikatura na kříži
a pod ní Ona,se shovívavým úsměvem,
který je osvícením pro prázdnou placatku,
z níž naději vypil chlap v kabátě vůně podzimu před sto lety...
zapomenu se na kvílivé notě ulice za oknem a zakopávám o podrážky bot.
A už jen prach se mi usazuje ve stopách......
15 BŘEZNA
MĚL JSEM SEN, Z OCELE BYL
A V PŘÍSNÝCH BOTÁCH Z KŮŽE ANONYMNÍCH JEŠTĚRŮ
NA PRAVÍTKEM TVOŘENÉ ULICI POŘVÁVAL ROZKAZY
KDYŽ ZVONY VOLALY O POMOC---
VYKOPL VÝLOHU VETEŠNÍKA V KOUTKU NA ROHU
A S ÚSMĚVEM ROZCUPOVAL LÍBAJÍCÍ SE MRAKY NA PLÁTNĚ,
KTERÉ SE HRŮZOU NEROZTRHLO.
LAŠKOVNĚ ZAMÁČKL A ROZMÁČKL DĚTSKÉ OČI
KDYŽ SE POD LAMPOU CHVĚLA DLAŽBA---
ŘVAL---NE SEN---ALE POD ŠPINAVÝM NEBEM ČERNĚ HALENÝ STÍN
A JEHO HNĚV S BULDOČÍMI ZUBY. ŠEL.DÁL.
P R O T E N T O K R Á T !
Starší básně...
x x x
VOLÁM SRDCEM ROZMÁZNUTÝM PO LHOSTEJNÝCH ZDECH
A POLEVU SI SLADÍM ŠPENDLÍKEM
NEMILUJI PŘÍLIŠ TY CO V KLIDU SPÍ DÁL
ROZTEPU SLUNEČNICE I KDYŽ MRAK NEROSTÁL
POD VOLNOU OBLOHOU
NECHYSTÁM SE KAM VAŠE ČÁRY DUŠE NEMOHOU.
PRŠÍ.
SPĚTE DÁL.
HLUBOCE.
beze slov
ZTRATILI JSME SE VE SLOVECH
RUDÝCH, MODRÝCH, ZELENÝCH-
RTY MI POPRASKALY Z HESEL A PŘÍLŠ MNOHA PRAVD-
HLEDÍM DO SLUNCE TAK DLOUHO AŽ OSLEPNU
AŽ MNE PŘIJME K SOBĚ
A UŽ MI NEBUDOU SLINTAT NA TVÁŘ VZTEKLÍ PSI.
V ZÁVĚSECH SNŮ A VLAHÉ TRÁVY USÍNÁM,
ZATÍMCO ona SE SMĚJE TANCI KLASŮ MEZI SVÝMI PRSTY.
NIC VÍC.
BEZE SLOV
TAM.
jan kašpárek
POPELAVÁ
POPEL JE TICHÝ,
DUŠE JE TICHÁ,
ÚSTA MLČÍ ABY JE NESPATŘILA SOCHA,
NĚKDE VRZLY DVĚŘE A ZAÚPĚL PES.....
NEBO UŽ ZACHROPTĚL KOHOUT A TICHO SE VZHLÍŽÍ
NA DVORCÍCH SE ZREZLÝMI KOČÁRKY....TEĎ A DNES
VĚŘÍŠ MI, ŽE JSEM ?
MILOVANÁ!
SPLYŇ S KEŘI, KÉŽ SE NEPROMĚNÍ V OSTNATÝ DRÁT....
JEN MY SE CHVĚJEME ŽE POPEL NE DLAŽBU USEDÁ
jan kašpárek
NADĚJE
PO SKLE TUHOU KROUŽÍME,
AŽ ROZBŘEDNE-
A STEJNĚ SE NA NÁS BUDE DÍVAT
JAK NA PŘEŽVÝKAVCE S OTRÝMI ROHY,
JEHOŽ MASO SE HODÍ DO BEZMASÉHO GULÁŠE,
PŘEŠKUBU SI ÚTLE BĚLAVÉ SVALY,
JAK BUDU TUŽKU LÁMAT O SKLO...
TŘEBA, TŘEBA SE ZE TMY NÁHLE ZASMĚJE ANDĚL,
BEZPOHLAVNÍ A SPASITELNÝ,
A UKÁŽE MI JAK SEVŘÍT KAKTUS V PĚSTI TAK,
ABYCH SE SMÁL....
A PAK , MEZI ROZTŘÍŠTĚNÝMI STŘEPY,
MAZLAVOU TUHOU KŘÍŽ NAKRESLÍM....
A V OČÍCH SE ZRCADLÍ.
Jan Kašpárek
KVÍLIVÁ
VE TMĚ POD NAŠÍM OKNEM
HOŘÍ VELKOMĚSTO,
ZATÍMCO BÁSNÍK PLKÁ O ŽIVOTĚ A SMRTI.
A DŽEZMENI S HYSTERICKÝMI ČERNÝMI BRÝLEMI
A KURVOU MÍSTO SAXOFONU
SEDÍ V OTOČNÉ ZEMĚKOULI ZVANÉ NA RŮŽKU,
VE SKLENICI PIVA PO PÁÍS.
JSME MOUDŘÍ, NATAHOVACÍ-
MLUVÍME, MLUVÍME, STO, DVĚ STĚ HODIN,
MY NEJSME ČAS.
TOČÍME SE KOLEM DOKOLA, KOLEM boha-
A V HUBĚ MÁME PRAPORY....
A STRACH TISKNE SE K NÁM.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
